Morfometrie processus clinoideus posterior a dorsum sellae

English version

Autoři: W. Ilków ¹; M. Waligóra ²; M. Kunc ³; M. Kucharzewski ⁴
Působiště autorů: Department of Neurosurgery, University Teaching Hospital in Opole, Poland ¹; Department of Medical Imaging, VITAL MEDIC, Kluczbork, Poland ²; Helimed Imaging Center, Opole, Poland ³; School of Medicine with the Division of Dentistry in Zabrze, Department and Division of Descriptive and Topographic Anatomy, Medical University of Silesia in Katowice, Zabrze Rokitnica, Poland ⁴
Vyšlo v časopise: Cesk Slov Neurol N 2018; 81(3): 330-337
Kategorie: Původní práce
doi: https://doi.org/10.14735/amcsnn2018330

Souhrn

Cíle:
Processus clinoideus posterior (PCP) je párová anatomická struktura situovaná ve střední jámě lební na horní straně klínové kosti, kde tvoří kostní výběžek, který představuje laterální hranici dorsum sellae (DS). Cílem studie bylo analyzovat morfometrii PCP a DS pomocí CT.

Materiály a metody:
Studie byla provedena na základě analýzy sta snímků pořízených CT u 54 žen a 46 mužů ve věku 18– 88 let (průměrný věk 52,49 let). Na snímcích byla analyzována morfometrie PCP a DS v koronální a sagitální rovině. Získaná data byla statisticky analyzována ve vztahu k pohlaví a věku pacientů (skupina 1: pacienti do 45 let, skupina 2: pacienti starší 45 let).

Výsledky:
Průměrná šířka byla 10,2 mm u pravého PCP a 9,85 mm u levého PCP. Průměrná výška pravého PCP byla 2,32 mm a průměrná výška levého PCP 2,04 mm. Tloušťka horního okraje DS byla 3,29 mm a tloušťka pravého a levého PCP byla 4,28 mm a 4,31 mm. Statistické výpočty ukázaly, že pravý PCP je u mužů širší a silnější. Stejně tak horní okraj DS byl silnější u mužů a levý PCP byl širší a vyšší u osob starších 45 let.

Závěry:
Mezi PCP a DS mužů a žen existují rozdíly: 1. Pravý PCP je širší a silnější u mužů než u žen; 2. Horní okraj DS je silnější u mužů než u žen; 3. Šířka a výška levého PCP dosahovala vyšších hodnot u pacientů starších 45 let oproti skupině pacientů ve věku do 45 let.

Klíčová slova:
procesus clinoideus posterior – dorsum sellae – výpočetní tomografie – klínová kost – spodina lební

Autoři deklarují, že v souvislosti s předmětem studie nemají žádné komerční zájmy.

Redakční rada potvrzuje, že rukopis práce splnil ICMJE kritéria pro publikace zasílané do biomedicínských časopisů.

Zdroje

1. Fernandez-Miranda JC, Gardner PA, Rastelli MM Jr et al. Endoscopic endonasal transcavernous posterior clinoidectomy with interdural pituitary transposition. J Neurosurg 2014; 121(1): 91– 99. doi: 10.3171/ 2014.3.JNS131865.

2. Berger PE, Harwood-Nash DC, Fitz CR. The dorsum sellae in infancy and childhood. Pediatr Radiol 1976; 4(4): 214– 220. doi: 10.1007/ BF02461527.

3. Tubbs RS, Salter EG, Oakes WJ. Quantitation of and measurements utilizing the sphenoid ridge. Clin Anat 2007; 20(2): 131– 134. doi: 10.1002/ ca.20255.

4. Youssef AS, van Loveren HR. Posterior clinoidectomy: dural tailoring technique and clinical application. Skull Base 2009; 19(3): 183– 191. doi: 10.1055/ s-0028-1096196.

5. Icke C, Ozer E, Arda N. Microanatomical characteristics of the petrosphenoidal ligament of Gruber. Turk Neurosurg 2010; 20(3): 323– 327. doi: 10.5137/ 1019-5149.JTN.2921-10.0.

6. Ozdogmus O, Saka E, Tulay C et al. Ossification of interclinoid ligament and its clinical significance. Neuroanat 2003; 2: 25– 27.

7. Salma A, Baidya NB, Wendt B et al. Qualitative and quantitative radio-anatomical variation of the posterior clinoid process. Skull Base 2011; 21(6): 373– 378. doi: 10.1055/ s-0031-1287678.

8. Cheng Y, Chen Y, Zhou Z et al. Anatomical study of posterior clinoid process (PCP) and its clinical meanings. J Craniofac Surg 2015; 26(2): 537– 540. doi: 10.1097/ SCS.0000000000001517.

9. Sodhi HBS, Singla N, Gupta SK. Posterior clinoid meningioma: a case report with discussion on terminology and surgical approach. Surg Neurol Int 2015; 6: 21. doi: 10.4103/ 2152-7806.151261.

10. Yonekawa Y, Khan N, Imhof HG et al. Basilar bifurcation aneurysms. Lessons learnt from 40 consecutive cases. Acta Neurochir Suppl 2005; 94: 39– 44. doi: 10.1007/ 3-211-27911-3_7.

11. Chanda A, Nanda A. Anatomical study of the orbitozygomatic transsellar-transcavernous-transclinoidal approach to the basilar artery bifurcation. J Neurosurg 2002; 97(1): 151– 160. doi: 10.3171/ jns.2002.97.1.0151.

12. Dolenc VV, Skrap M, Sustersic J et al. A transcavernous-transsellar approach to the basilar tip aneurysms. Br J Neurosurg 1987; 1(2): 251– 259. doi: 10.3109/ 02688698709035309.

13. Tang CT, Baidya NB, Tseng KY et al. Posterior clinoid process as a landmarker in current endoscopic-assisted neurosurgical approaches. Formos J Surg 2012; 45(2): 45– 50. doi: 10.1016/ j.fjs.2012.01.002.

14. Silva D, Attia M, Kandasamy J et al. Endoscopic endonasal posterior clinoidectomy. Surg Neurol Int 2012; 3: 64. doi: 10.4103/ 2152-7806.97008.

15. Dagtekin A, Avci E, Uzmansel D et al. Microsurgical anatomy and variations of the anterior clinoid process. Turk Neurosurg 2014; 24(4): 484– 493. doi: 10.5137/ 1019-5149.JTN.8738-13.1.

16. Hunnargi S, Ray B, Pai SR et al. Metrical and non-metrical study of anterior clinoid process in South Indian adult skulls. Surg Radiol Anat 2008;30(5): 423– 428. doi: 10.1007/ s00276-008-03 46-1.